Přechod Šumavy 8. den

5:45 puboši vylezli z křoví a začali si chystat snídani a vykládat si. Super, jako dneska jsem chtěla vstávat brzo, ale takhle brzo zase ne. Byl to náš poslední den, takže nám chybělo nějakých 7km do vesnice a pak vlakem domů. Když jsem kupovala zásoby jídla, nějak jsem zapomněla, že i poslední den na treku se snídá a tak jsem byla pevně rozhodnutá nás sbalit, nahodit dítě do nosítka a pelášit do vesnice na snídani. Jen jsem doufala, že Štěpánka nebude moc po ránu bez snídaně protivná. Naštěstí všechno šlo jako po drátkách a my kolem 7 vyrazily směr vesnice. "Mami? Může tygr něco ochutnat?" Začal klasicky náš den. Vidina toho, že tuhle hru dneska hraju zase na chvilku naposledy byla až opojně krásná a tak jsem zvesela pronesla, že ano. "Tak ať ochutná hodně mravenců." Rozkázala Štěpánka. No a já vesele na to pisklavým hlásek povídám jako že jsem tygr :" Jé mravenci, ty si dám. Naberu si plné tlapky. Au au au to to štípe honem s nimi do tlamičky. Au, Au, Au oni štípou i v tlamičce, musím je rychle pokousat. Au, Au, chroust, chroust, au, au, chroust, chroust." Štěpánka se smíchy málem počůrala a já se smála zase jí. Jo a jako každou pořádnou blbost, i tohle jsem pak musela dělat ještě dlouho. Cesta vedla krásným lesem podél potoka, vůně hlíny a dřeva byla naprosto dokonalá a já si to tam užívala všemi smysly, až jsem zapomněla fotit. Ve vesnici jsme udělaly zastávku v Jednotě. Když jsem viděla, jaké nesmysly cpu do košíku, musela jsem se zastavit. Takhle ne. Hladová nemůžu nakupovat. Koupila jsem nám teda jen pečivo a jogurt na snídani a pak s plnými břichy jsme se vrátily a nakoupily jídlo na cestu vlakem. Protože jsme měly víc jak hodinu a půl čas, zakempily jsme na místním dětském hřišti, ať si prcek před 7 hodinovou cestou domů aspoň trochu pohraje. Cesta vlakem domů proběhla bez velkých komplikací a byla jsem šťastná, že nás Kuba čekal v Hranicích a tím nám ušetřil jeden přestup a pak půl hodiny pěšky z nádraží domů.

Šumava je opravdu krásné místo a jsem ráda, že jsem se tam podívala. Je ještě pár míst, která jsem tu neviděla, ale ty se nám už prostě do programu nevlezly a můžou zůstat jako motivace pro příště. Velká část je po zpevněných cestách, nebo po asfaltu, takže za mě je to opravdu ideální místo na kola, nebo pro maminky, co chtějí chodit s prcky s kočárky, nebo vozíky. Byl to prozatím náš nejdelší trek, který podle mapy.cz měl 106,9km, ale moje hodinky, než se vybily, měly na nachozené kilometry trochu jiný názor a každý den mi ukazovaly oproti mapám +2 až +4 kilometry. Paní ve vlaku mi říkala, že člověk by měl nosit cca 10% svojí vlastní váhy a já, když jsem měla v nosítku Štěpánku, tak jsem nesla něco přes 50% své váhy. Když se mě lidé ptali, proč chodím s malou, že to mám přece hrozně těžké, našla jsem na to jednoduchou, stručnou a pravdivou odpověď. Když má člověk hory v krvi, tak chodí bez dětí i s dětmi, prostě si nemůže pomoct. Neodsuzuji maminky, které jsou rády s dětmi doma, chápu, že tam mají pohodlí a všechno, co potřebují, jen já to mám prostě trochu jinak. :)