Přechod Šumavy 3. den
Vydaly jsme se pomalu na cestu. Ten den nás měla čekat více méně jen cesta z kopce dolů. Vybrala jsem si cestu, která byla trochu delší a byla značená jako Stezka Českem. Přijde mi totiž, že se jí snaží vést tak, aby šla přes pěkná a zajímavá míst. Cesta vedla po asfaltu a já přemýšlela, jestli je Šumava spíš asfaltový ráj, nebo peklo. Všude kolem krásné lesy a příroda, ale místo lesní pěšinky, dupete po asfaltu. Ve chvíli, když jsem si potřebovala dát pauzu jsem zkusila štěstí a oznámila prckovi, že by mohla jít sama. Ta k mému překvapení souhlasila. Vytáhla jsem kokina a šlo se. Když denní příděl dobrot došel, Štěpánka mě chytla za ruku, řekla "běžíme" a tak jsme běžely. Jo, není nad to běhat s krosnou na zádech, skoro jsem si připadala jako na nějakém vojenském výcviku, ale metry ubývaly, takže jsem neprotestovala. Další zábavou byl Štěpánčin sáhodlouhý výklad o tom, jak dřív na Šumavě žili dinosauři, delfíni a kosatky. Dozvěděla jsem se taky, že tu dřív byla taky velké díra ve které žily myši a že cesta byla rozdělena zábradlím, na jedné straně chodili lidé a na druhé jezdili cyklisté. Jo taky mě informovala, že ke svým koťatům a Ferdovi a Pytlíkovy se dneska do batohu přidal i koník a cvrček. No budiž, ale jestli mi tam další den strčí i Faldíka, tak ten batoh fakt už ani nezvednu. Dětská fantazie je prostě úžasná a nemá hranice. Po rychlém obědě jsme ušly zbývajících pár kilometrů k Tříjezerní slati. Kolem jezírek byl chodníček z dřevěné lávky, takže mrně šlo z nosítka ven a spokojeně po nich pobíhalo.
Pak už přišel konečně čas na to si dát odpoledního šlofíka. Trochu mě mrzelo, že usnula až tak pozdě, protože cesta do Modravy vedla údolím kolem krásného potoka. Došly jsme až do Modravy, kde podle map měl být obchod. Měla jsem velké štěstí, protože když jsem se bavila s paní prodavačkou, říkala že obchod/pekárnu otevřeli teprve minulý týden. Dala jsem si výbornou povidlovou buchtu a kafe. Štěpánka klasicky jahodového mrože. Po rychlém občerstvení jsme šly prozkoumat místní dětské hřiště. Snažím se, aby výlety byly pro mrně co nejhezčí, takže když je nějaká možnost si dát zmrzlinu, nebo jít si pohrát, tak se jí snažím využít. K večeru jsme se pomalinku vraceli kousek zpět před Modravu na nocoviště. Potkaly jsme v ohradách dvě stádečka oveček, které odpoledne byly zalezlé ve stínu před sluníčkem a taky jsme viděly bílého klokana, ktery měl výběh naproti místnímu pivovaru a na plotě měl velký plakát "Skoč si na pivo". Na nocovišti bylo rušno. Tři tatínci pobrali všechny svoje ratolesti a tři pejsky k tomu a vyrazili na přechod Šumavy. Nicméně všichni byli milí a já teda jen doufala, že co nejdřív padnou a usnou. Kousíček vedle nocoviště tekla řeka, podél níž jsme odpoledne šly a která přímo volala ke koupání. Myslela jsem si, že mrně do studené vody nedostanu, ale jí se to naopak líbilo a tak jsme se aspoň pořádně obě umyly.
